Jak se kejkuje

7. bře, 2018

Pořád se mě někdo vyptává, proč že jsem vlastně začala podnikat. A já vám řeknu proč.

Kdysi, to bylo ještě na základce, jsem byla hrozně zabouchlá do jednoho kluka. Ten kluk byl starší, takže si mě značnou část základky vůbec nevšímal a já se s tím tak nějak naučila žít. Mezitím jsem měla pár kluků atd., ale v srdéčku byl pořád nejvíc tehleten jeden kluk. Potom jsem ale během jednoho léta dospěla. Znáte to o tom ošklivým káčátku, co se z něj vyloupne labuť? Tak asi takhle. No a najednou zájem byl, jenže ten kluk se prostě nejspíš bál, nebo co já vím a poslal za mnou kámošku, aby se mě zeptala, jestli s ním chci chodit. No a já řekla ne, asi třikrát za mnou tu holku poslal, ale ani jednou nepřišel sám. Stačilo pár sekund odvahy a bylo by. Tehdy jsem si asi poprví uvědomila, že tohle je hlavní věc, kterou od lidí čekám. Odvaha.

Sedět doma na zadku a čekat až za mnou život přijde na návštěvu je sice pohodlný, ale docela ztráta času. Pokud něco chci, tak si za tím jdu! Chceš holku? Tak jdi za ní a řekni to, nebo aspoň naznač. Když budeš čekat, tak už třeba bude pozdě. Chceš podnikat? Nečekej na příležitost, ale vytvoř si ji. Dej výpověď a nauč se nějakou dobu žít téměř bez peněz. Vím, že to nejde vždycky. Když máte rodinu, děti a tady ty věci, tak to prostě někdy nejde. Ale pokud máte jen malinkou možnost, tak nebuďte srabi. Hold vystupte z toho luxusu a dejte se do práce. Nebude to lehký, asi tak milionkrát si řeknete, že se na to vybodnete, že už na to nemáte energii. Ale nevybodnete! Nejde to. Nevím už ani, kolikrát jsem dopadla na tohle hnusný dno, ale já jsem taková byla dycky, mávla jsem nad tím rukou a šla dál, pokaždý. Nevzdávám to. Nakonec se ta dřina a hladový břicho vyplatí, teda pokud tomu opravdu dáte všechno.

No a proto jsem začala podnikat. Pár let jsem se v tom plácala. Neměla jsem ánung  jak se vede firma, účetnictví a blabla, ale učila jsem se. Některý věci nevím doteď, je toho miliarda. A taky se doteď učím. Jenže je super, že pokud jste v pohodě, tak při týhle dřině potkáte spoustu skvělých lidí, od kterých se můžete pořád a pořád učit. Stanou se z vás kámoši a to je navždycky. Takže minimálně tohle vám podnikání může přinýst.

No každopádně jsem ale ráda, že kdybych byla kluk, tak za holkou nepošlu kámošku, ani nebudu čekat, až dojde sama (to holky totiž nedělaj, nebo aspoň ne ty pravý holky). Prostě bych se sebrala, teda sebral a pozval jí na rande, kotě.

 

René

25. říj, 2017

 

Jak už to tak ve stádě bývá, pokud spolu trávíte hodně času, hold se některé biologické procesy synchronizují. 

No a někdy se naopak nesynchronizují. A potom na sebe vzájemně hážeme nas… rozzlobené pohledy, že už nás lidi uháněj o vánoční cukroví a my dva měsíce meleme o tom jak budeme mít veganský dobroty. A pořád nikdo nic nevymyslel. A to se pak trochu násilně synchronizujeme, vypadneme do nejbližšího krámu s tím, že nakoupíme suroviny a vymyslíme aspoň dva veganské, nebo jak jim říkáme my, „neživočich“ recepty. 

Proč vegan? Protože nás na jednu stranu sere, že lidi se chovají ke zvířatům jako kreténi a fandíme všem, co se na tomhle odmítají podílet. Větší roli, než pocit že spasíme svět ale hraje to, že nám vegan věci prostě chutnají a navíc nabízí A: větší chuťovou pestrost, protože prostě jíte úplně jinak a B: ze zdravotního hlediska jsou vegan věci super. Mnohdy se ani nemusí péct a jsou boží. A když se upečou, jsou stejně boží a navíc vám po nich není zle z hromady cukru a tuku. C: Udělat výborný dezert z nezdravých surovin umí každý jelito. Udělat boží dezert kterej je v podstatě zdravej, to je výzva hodná Kejkárny!

Jo a za D jako Denda:  Moje děvče si občas stěžuje, že chodit s člověkem od dortů je super, pokud si netahá práci domů…a já si tahám práci domů. A když si budu tahat domů vegan práci, je to dlouhodobě výrazně udržitelnější.

Zpět k nákupu a tvorbě receptů. Stavěli jste někdy z Lega? Tak si představte, že vymýšlení vegan dezertu je hodně jako stavět z lega. Až na to, že nemáte návod, musíte si koupit všechny kostky a navíc ani nevíte jak má stavebnice vypadat.

Takže prostě naplujete do obchodu, nakoupíte všechno, co by se asi dalo použít. Pak naklušete do výrobny, pustíte si Master of Puppets (teda hned po povinném Up and Up od Coldplay) a doufáte že vás osvítí. Super totiž je, že jelikož sice umíte píct a máte recepty v hlavě, vegan vaření se musí dělat úplně jinak. Minimálně my je tak dělat chceme, samozřejmě můžeme vzít naše recepty a použít náhražky. Náhražka vajec, náhražka mléka, náhražka másla…super. To je přesně něco, co nechceš jíst.

Takže nejlepší kámoš je vysokoprocentní hořká čokoláda, datle, avokádo, banán, ořechy, javorový sirup, kakao, chia semínka. A takhle chvilku přemýšlíte, napíšete si na papír osnovu čeho by asi kde mělo být…a děláte tři pokusné vzorky brownies. Z toho dva jsou kompletně na vyhození, jeden je jenom na vyhození. A najednou máte první stránku lego plánku. Takže další kolo… a ze tří je zase jedna verze nejvíc poživatelná. A máte druhou stránku katalogu. A takhle dokola. Spousta ochutnávání, spousta Metallicy, spousta kafí, a na konci dva přecpaní lidi. A jeden recept na boží brownies, které v sobě nemá ani jeden živočisný produkt. Prostě neživočich!

No a teď znovu, jenom s jiným kusem sladkého. Hodně popsaných papírů, hodně zmačkaných a přeškrtaných řádků. A dva lidi co jsou tak přecpaní z ochutnávání, až to vypadá ,že spolu otěhotněli.

A na konci dne vznikne tohle:

 Neživočich datlová věc s pekanovým ořechem uprostřed, zkráceně „NeDatli!“ (protože když tohle jíš, tak prostě  nedatluješ)

Neživočich Brownie…kterému budem prostě říkat Neživočich Brownie

A stejně neživočich dýňové tartaletky. Mimochodem,  všechno je bezlepkové a bez přidaného cukru.

A všechno to bude brzo u nás na prodejně na Minské. Tak dojděte!

Takže když se synchronizujem, tohle z nás v naše plodné dny vypadne.

Vladěna

17. říj, 2017

Jsou věci a lidi, který tenhle svět prostě dělají lepší. James Dean, Andy Warhol, James Hetfield, nebo Čokoládové lanýže Tereza, Muffiny Brno a Don Cidre. Ty poslední tři bych chtěla opravdu vyzdvihnout. Rebel bez příčiny je sice super a když je ti smutno, jasně, pusť si Nothing Else Matters, nebo One, ale to co ti opravdu pomůže a udělá šťastným jsou jedině lanýže od Terky, muffiny od Vojty a Renči, nebo pán všech cidrů Don Cidre.

Co o těchhle třech skvostech můžu napsat?

Čokoládové lanýže Tereza

Představte si nebe na jazyku, čokoláda, která se nejen rozplývá, ale hlavně pořádně dlouho  rozplývá. Je tak dobrá, že máte chuť dát Terce pusu (pár jsem jí jich už dala). Navíc ty úžasný kuličky vyrábí krásná kudrnatá zrzule. Teruš je jeden z těch lidí, který v životě prostě potřebujete a chcete. Občas Vám za malou pomoc s dortíkem doveze pár lanýžků, na který se fakt hrozně těšíte, jenže sobecký kolega Vladěna si zrovna našel novou holku a chtěl na ni udělat dojem (rychle ji sbalit) a ty lanýže spolu sprostě sežerou. No co na to říct. Prý byly jako vždycky mega dobrý. Jo, její lanýžky jsou mimochodem geniální nástroj na balení. Kdo by odolal.

Terka dělá asi tak milion druhů čokoládových lanýžů, z příchutí můžu vybrat třeba slaný karamel, chilli, Portské víno, máta, nebo  můj oblíbený s masalou. Vlastně není ani jeden, který bych neměla ráda.

O super kvalitní čokoládě se snad ani nemusím zmiňovat. Ale navíc Terka o té čokošce ví snad úplně všechno. Na požádání Vám ráda vysvětlí jak se to všechno kolem čokolády má. Od kakaového bobu, přes kakaové máslo až po temperování čokolády (temperování je naprosto šílená věc, přímo věda, zkoušela jsem to třikrát a povedlo se jen jednou).

Mimochodem lanýž není to samé jako pralinka. Lanýž je lepší. O dost.

Muffiny Brno

Renča a Vojta… RENČA A VOJTA…Renča….Vojta… milujeme je oba. Réňa je dycinky totálně v pohodě a Vojta se ták dobře objímá. Prostě je musíte milovat.

Vojta je génius, který po dlouhém zkoušení a pokoušení vymyslel ten nej recept na čokoládový muffin. Potom to rozjel ve velkým a to už i s Renčou, bez které by to rozhodně nešlo. Těch druhů muffinů mají v nabídce mnohem víc.

Říkala jsem si, co může být na muffinu tak dobrý, ale pak jsem ho ochutnala a můj život se navždy změnil. Muffin z bílé čokolády s růžovým pepřem byl můj první a nikdy na něj nezapomenu. Dokonalá konzistence a k tomu ten štiplavý pepř, panejo! Vždycky se k němu budu vracet, je to ten složitý vztah, kdy chcete pořád zkoušet něco nového, ale nakonec stejně víte, že on je ten jediný, prostě ten nej. Teda všechny jejich výtvory jsou geniální, ale tenhle jeden je prostě nejlepší. Potom třeba slaný muffin se špenátem, bezlepkové datlové muffiny s třešničkou nahoře, nebo úžasné koláčky s marmeládou.

A zítra s nimi jdeme na koncert, heč heč…

Don Cidre

To takhle na prvním ročníku „Otvíráme Minskou“ přijde vysokej sympaťák (kámoš kámoše) zrovna ve chvíli, kdy jsme byli totálně na dně, páč jsme vyprodali asi během hodiny všechno, co jsme měli a řekne „Hele, mám v autě několik krabic se cidrama, nechcete je donést aby jste měli co prodávat?“  V tu chvíli jsem ho měla chuť obejmout. Jo!!! Já pořád někoho objímám. A měli jsme Don Cidre na stole a prodával se jak divej. Tehdy jsem ho ani nestihla ochutnat, ale rok poté jsme se opět sešli a dohodli na prodeji těchhle Donů Cidrů a tam jsem ho konečně ochutnala, a zase jsem Martina (vysokej sympaťák, kámoš kámoše a už trochu i náš kámoš) chtěla obejmout. Nejlepší pití co jsem kdy pila (teda hned po pivínku v Ambře). Po akci nám nechal dvě krabice na provozovně a tak jsme na něj s Vladěnou mysleli ještě pár dnů poté. Jé, jak nám bylo dobře. Cidry mi většinou nechutnají, páč jsou prostě hrozně sladký, nebo aspoň ty, co jsem doposud měla. Jenže Don Cidre to umí jinak.

Včera jsem na něj dostala regulérně chuť a tak jsem vzala děcko a šli jsme se projít do Piknikboxu. Jenže Dona Cidra zrovna neměli. Takový zklamání! Tak jsem si dala o něco víc komerční a o dost sladší náhražku a víte co? Nikoho, ale vůbec nikoho jsem nechtěla obejmout.

A tímto se s Vámi loučím. Na světe je prostě krásně, když u sebe máte lanýžek od Terky, muffin z bílé čokolády s pepřem a Don Cidre. Ideálně když u toho koukáte na Rebela bez příčiny, nebo posloucháte Metallicu.

 

René.

29. zář, 2017

Věřím, že jsem se narodil v rodině kolotočářů a cirkusáků, jenomže svazek mých rodičů (otec majitel střelnice a matka obsluha řetízkáče) neschvaloval děda, kterému patřil autodrom. Takže mě jedné temné květnové noci matka naložila do plastové labutě z kolotoče a tenhle uzlíček poslala po vodě.

A pak mě našli dva hodní lidé a vychovali jako vlastního. Ale já věděl, že mi v životě něco chybí. Naštěstí jsem v čtyryadvaceti potkal René. A René mi ukázala Foodparky a jiné festivaly jídla. A můj život byl najednou naplněný.  Všude spousta lidí, na které můžu pokřikovat a taky spousta děvčat, do kterých se můžu znovu a znovu zamilovávat, pokaždé když mi pochválí, co jsem napekl. Jasně, stánek se sladkým není vikingská loď, ale vím, že jsem našel svoje životní poslání a že se na mě má pravá matka dívá tam ze shora (z řetízkáče) a je šťastná.

No a poslední akce byla ještě dvojitá radost, protože nejenom , že jsem mohl kolotočařit. Ale  jednalo se i o soutěž, tzn. Šlo vyhrát! A jednou závodník, dycky závodník!

 

Takže jsme s René minulý týden trávili v práci o trochu víc času, protože bylo, mimo dortů pro Vás, potřeba vyčarovat i ochutnávky na cakefest. 500, slovy pět set kusů ochutnávek. Takže jsem jako vždycky pustil Master of Puppets (Pro Tip: Když nevíš, dycky Master of Puppets!). René vymyslela dvě příchutě, čokoládový korpus s nugátem a korpus z bílé čokolády. A pak koupila se fakt boží a drahou čokoládu a fakt boží a drahej nugát a fakt boží a drahý citrony.  A pak taky spousta ne tak božího ale o to dražšího másla. A pak už jenom stačilo, abych to nezprasil.

V tuhle chvíli bych rád vypíchnul roli Janičky. Kdyby s námi nebyla a neumývala nám všechno nádobí a neuklízela všechen bordel, co jsme dokázali během přípravy generovat, asi bysme se utopili v krému a odpadcích. Ale byla tam a díky jí za to!

No René vymýšlela, zdobila, čarovala, já pekl, skládal, Janička nám zachraňovala životy a nejednou jsme byli v sobotu ráno na Malé Americe a měli před sebou naše ochutnávky a naladěnej stůl na prezentaci. Mně zase cvaklo v hlavě a najednou jsem byl šťastnej…protože byli všude lidi, mezi nima krásný holky a všichni jedli, chválili a ochutnávali (Pro Tip 2: Velká rada pro chlapce, dobře se dívej jak se holka chová u jídla. Pokud si umí jídlo užít, nestydí se a ráda si přidává, bude stejná i u jiných aktivit. A to je super!)

Po pár hodinách božího kolotočaření byl večer, nám skoro nic nezbylo a přišlo vyhlášení vítězů. Na soutěži kde byly ty nejlepší cukrárny z Brna jsme my dva, patlalové z Minské, nedostudovaný filozof a nedostudovaná malířka, nečekali kdovíjakou slávu.

BÁC – Kejky, třetí místo! Oukej, třetí je druhej poraženej. Ale bylo boží, když vás porazí jenom dva. Obzvlášť v téhle konkurenci a hlavně po super dni plném kolotočaření a chválení. A hlavně, o umístění jste rozhodovali VY! Ne porota, ale vy, naši zákazníci a lidi, jejichž názor je pro nás nejdůležitější. A vám chutnalo. DÍK!

 

Zas někdy někde a hlavně už brzo v naší prodejně na Minské. A bude to všechno ještě lepší než na Cakefestu!

 

Vladěna

12. čvn, 2017

Vítejte,

Jsme malinké cukrářství z Brna a jsme taky parta lidí, co chtějí ostatní bavit. Proto Vám budeme psát o našich zážitcích z akcí, o našem pečení a o všem, co nás napadne.

Není to blog s recepty nebo radami jak péct, spíš takové nahlédnutí do zákulisí. A někdy je na co koukat, nebo spíš o čem psát…

 

Stručně o tom, co vlastně děláme.

Jsme cukrářství, takže pečeme, mícháme, mixujeme, zdobíme a občas trochu blbneme. Naším hlavním tahounem jsou dorty. Chlubit se můžeme tím, že nejen výborně chutnají, ale dokážeme s nimi divy. Cokoli Vás napadne, to Vám na dort vyrobíme, tedy téměř cokoli. Máme svoje hranice. Nikdy nejdeme do sprosťáren nebo nechuťáren.

 

A jak to všechno děláme?

Moje maminka vždycky říká: ,,Nebuďte na sebe zlí a sprostí, protože to všechno je v těch dortech“. Tak narovinu, v našich dortech jsou nadávky a metal, možná proto jsou tak skvělý.

 Jsme v první řadě kámoši a rodina, ale nedáme si nic zadarmo. Jo, u nás je to tak. Přijdeš o pár minut pozdě? Tak se připrav na celodenní tlak, výsměch a pohrdavé pohledy. Něco pokazíš? Připrav se na skřípnuté prsty v šuplíku, nebo popálení o plech… sranda na prvním místě, nestíháme, jsme unavení, vyčerpaní, ale pořád do sebe šijeme, pak totiž víme, že je to všechno v cajku. Jakmile někdo přestane blbnout, je zle, protože to znamená, že jde do tuhého.  Ale to se nám vlastně nestává. Občas jsme pod velkým tlakem, hlavně ze strany času. Dort se totiž nedá tak úplně dělat dopředu, musí být čerstvý, takže na knop. Jenže spousta lidí by v takovým presu byla na nervy. My ne. Vladěna vždycky řekne ,,To stihneme, páč musíme!“ A má recht, nemůže se stát, že bychom to nestihli, taková možnost prostě neexistuje.. ,,Promiňte maminko, ale dort pro Vaše dítko k narozkám jsme nestihli“, nebo ,, Promiňte snoubenci, ale svatební dort si kupte v Tescu“ Noo, asi spíš ne…

Takže i když je to posledního půl roku bez odpočinku, tak to ale stojí za to. Jsme šťastní za to, že tohle můžeme dělat.

 

A kdo za tím stojí?

Momentálně jsme na to čtyři

René (Já, samozřejmě Big boss, což si asi myslím jen já)

Vláďa (kámoš, člověk co umí všechno, má nejmíň 10 zaměstnání, jezdí na kole a píše o tom, maká v lese, promítá filmy v kině, uuuuf a už nevím co ještě.  A u nás momentálně parťák s velkým P, hah)

Denča (ségra, spoluzakladatelka, momentálně ale pracující, takže peče po práci a to není lehký, ale dává to s grácií, taky třeba dohání, co já jsem po......)

Janička (benjamínek, nováček, učí se péct a hlavně pořád uklízí, doděláš těsto, už ti bere mísu a umývá ji. Pecka, máme kolem sebe pořád naklizeno a máme kde pracovat)

A nesmím nezmínit další spoustu lidí, bez kterých by to nešlo, Vítek (můj manžel, který se stará o nákupy a zařizuje další spoustu věcí), Michal (Denčin skoro manžel, s Vítkem dával dohromady prostory na Minské a pomáhá snad se vším), naše mamka (pracuje vedle cukrářských potřeb, takže… No chápete, pořád něco potřebujeme) a asi tak milion kámošů, kteří pomáhají, radí, jsou pořád s náma, za což mocinky moc díky lidi...

René a...

All star team,

Kejky.