9. kvě, 2018

Muffiny Brno a Simply Flowers - Rozhovor

Muffiny Brno

 

Kejky: Ahoj Vojto a Renčo, ej kej ej Muffiny Brno

Jelikož už s Vašimi výrobky nějakou tu zkušenost mám, docela mě zajímá, co jsou zač lidi, kteří umí takhle čarovat s čokoládou v muffinech nebo vyrobit ty pekelně dobré a pekelně rumové svatební koláčky? Tak se nám představte. Odkud jste? A jak jste přišli na to tak skvěle vařit?

Vojta: Můj taťka je z Božic u Znojma, mamka z Ostravy a seznámili se v Jeseníkách, ale já jsem se narodil v Brně, takže přesně uprostřed jejich rodných měst. Celé dětství jsem, kromě menší přestávky v Ostravě, strávil v Brně. A tohle město mi natolik přirostlo k srdci, že jsem si ho dal i do názvu značky Muffiny Brno.

Moje láska k pečení začala už asi v 8. letech, kdy jsem upekl svou první bábovku. Ale náhoda tomu chtěla a místo cukrařiny jsem vystudoval klasickou kuchyni. Díky tomu jsem se vydal do světa a vařil jsem v různých kuchyních v bavorských Alpách. Pak jsem se vrátil do ČR a to už se spoustou zkušeností a hlavně s láskou k používání kvalitních surovin, což v tehdejších českých kuchyních chybělo.

Renča: Já jsem zas vyrostla na venkově, obklopená ovcemi, slípkami a králíky. Přesněji v malebné vesničce zvané Velké Tresné. Každý rok jsme sázeli brambory, chodili do lesa na dřevo a okopávat řepu. Nic nerušilo idylku venkova s jeho světlými a temnými stránky. Do Brna jsem šla za studiemi na střední polygrafickou školu. U grafiky jsem potom zůstala dlouhých 15 let. I teď si ještě občas odskočím od trouby (Jako ne od Vojty, ale od té cukrářské) k tomu krásnému řemeslu.

Kejky: A jak jste se dostali Vy dva k sobě?

Renča: S Vojtou jsem se poprvé setkala na Vánočních trzích. Vojtěch tehdy ale nevyužil příležitosti a jako správný zaneprázdněný podnikatel jen zkontroloval zásoby muffinů na stánku, nasedl do své Alfy Romeo a zmizel. Větší příležitost se oťukat jsme měli až za hranicemi svých povinností a i za těmi českými a to na dovolené v Chorvatsku. Tam jsme jeli se společnými přáteli.

Naše spolupráce se začala rýsovat asi po roce od seznámení. Blížilo se pečení vánočního cukroví, a jelikož se Vojta tehdy věnoval i externím spolupracím, tak mu na Muffiny Brno nezbývalo moc času. No a já jsem se jednoho dne prostě rozhodla, že „změna je život“, pověsila jsem v pátek grafiku na hřebík a v pondělí jsem už stála v pekárně s úkolem napéct 200 kg cukroví. Přejít od počítače do pekárny s sebou neslo hodně výzev, ale velmi mi s tím pomohla Vojtova máma, která pekla cukroví v minulých ročnících. 20. prosince se odevzdalo vše v pořádku a já jsem si pomalu začala zvykat na chod muffinárny. Nakonec se Vojta po roce vrátil naplno zpět do Muffiny Brno a od té doby tu kralujeme společně.

Kejky: Příběh o tom jak jsi, Vojto, dostal chuť na muffin, a tak ses dal do tý alchymie zvaný cukraření, už známe, ale proč zrovna muffin? No za nás teda, jsme rádi, že to nebyl dort!

Vojta: Ten recept vznikal v době, kdy jsem se věnoval cateringu a měl jsem za úkol přichystat občerstvení pro autogramiádu Michala Viewegha a brněnského básníka Martina Reinera. Přišlo mi nudný napéct klasický „buchty“, a tak jsem vzal recept na dort (Přesně tak, Kejkaři, NA DORT!) a nalil ho do košíčků na muffiny. Celé osazenstvo akce bylo nadšené a kavárna po mě najednou chtěla pravidelné dodávky netradičních muffinů. Po 2 letech zkoušení a upravování receptury, vznikl „TEN ČOKOLÁDOVÝ“ muffin.

Kejky: A není náhodou Vojta ten fešák, co ho můžeme vídat v Dobrém ránu s Českou televizí? Jaký příběh stojí za tímhle?

Vojta: Do televize jsem se dostal v době, kdy se můj muffin pomalu začínal stávat slavným. Jednoho dne mi zvoní telefon a na drátě, produkční z České televize, že mají téma muffin, a chtějí, abych upekl svůj čokoládový muffin v jejich pořadu. Já jim tehdy řekl: „Jestli to dobře chápu, Vy chcete, abych upekl muffin podle svého tajného, přísně střeženého receptu, před celou Českou Republikou?“ Na to se produkční dlouze zamyslel. Pak prolomil ticho a řekl: „No, to je asi fakt blbost.“ Já na to: „Tak jsem rád, že jste si sám odpověděl.“ Rozhovor byl u konce, ale spolupráce rozhodně ne. Za čas mi volali znova s jiným tématem a od té doby jsem se stal oblíbeným externím členem týmu.

Kejky: Co všechno umíte vyrobit? Muffiny, co tak vím, totiž nejsou jenom bílá a tmavá čokoláda, rum a cukr, ale i špenát, sýr a sušená rajčata. Tak povídejte. Jak na nápady a kombinace přicházíte?

Muffiny Brno: Chuť je 10.-hlavý drak, takže postupně k čokoládovému muffinu, přibyla i slaná, špenátová varianta, oprášil jsem recept ostravské babičky na bábovku, přidali jsme nugát doprostřed, zajeli jsme do Znojma pro recept na svatební koláčky (Ty nejlepší a na všech svatbách oslavované), potom vznikla i francouzská tartaletka s tradiční českou chutí lineckého vánočního cukroví. A sortiment byl na světě.

Vojta: Inspiraci s Renčou bereme nepřetržitě, protože víme, že často přijde nečekaně. Mnohdy od známého nad pivem, na trzích od svérázných zákazníků, u přátel na grilování … Stačí mít uši nastražené a nebát se, nedržet se pravidel.

Kejky: A čeho se vy dva nikdy nepřejíte? Čím se, tak všeobecně, můžete futrovat od rána do večera?

Renča: No Vojta, ač je to u něj nečekané, protože je to kus chlapa, si na maso moc nepotrpí. Má hodně rád italskou kuchyni, nejvíce tagliatele aglio olio a i z té české se mu nejvíce zavděčíte zapečenými těstovinami.

Vojta: Renča zas nejvíc tíhne k Asii. Polévku pho si dá klidně i 5x denně.

Muffiny Brno: Oba ale milujeme v kuchyni nové výzvy a experimenty, takže kromě červů (v třešních se nepočítají) jsme schopni sníst cokoli :)

 

Simply Flowers

 

Kejky: Ahoj Peťo! Ty děláš nádherný kouzla s kytičkama. Řekni mi, nejsi alergik, že ne?

Peťa: Ahoj Reni, děkuji moc. Alergik naštěstí nejsem :-)

Kejky: Jak jsi se dostala k tak krásnýmu povolání? A co jsi původně?

Peťa: Dostala jsem se k tomu trošku oklikou.

Ke květinám jsem vždy tíhla. Jako malá jsem na zahradě byla pořád. Moje první pořádná vzpomínka je ze školky, mamka tenkrát zařizovala květiny na MDŽ, a v Prostějově (odtud pocházím), byly skleníky, kde se květiny pěstovaly. Máma mě vzala do skleníku plného frézií a ta vůně a barvy mě uchvátily.

Každopádně moje cesta ke květinám se pak oddálila, původně jsem chtěla studovat zahradní architekturu, ale na tuhle školu byly nutné talentové zkoušky z kreslení a ty jsem neudělala. Tak jsem si řekla, že na rok zkusím architekturu, ale tam jsem zkoušky taky neudělala a tak jsem se rozhodla na ten rok “uklidit” na stavárnu. No a tam už jsem, skrz lásku, zůstala a dostudovala.

Po výšce mě osud zavál do Anglie, kde jsem žila 4 roky a pracovala v oboru. A zatím jsem čerpala místní inspiraci, styl a estetiku.

Po návratu do Čech jsem v oboru ještě nějakou chvíli pracovala, ale pomalu jsem se vracela ke kytičkám. Měla jsem to jako hobby a vázala hlavně pro rodinu a známé. Postupem času mi čím dál vice chyběla tvořivost a ženskost a začala jsem si dělat různé květinové kurzy, atestaci a dokonce jsem i pracovala jako brigádník v květinářství. Po čase jsem uznala, že je čas se věnovat mojí vášni a radosti a otevřela jsem si Simply Flowers.

Kejky: Jednoduše květiny. Jak jednoduché je, se naučit je vázat? Tuším, že vůbec. A jak dlouho to trvalo tobě?

Peťa: Musím přiznat, že ta tvořivost a vazání květin, je nějak ve mě, asi mám talent :-), jde mi to tak nějak samo. Hlavně to dělám s láskou a radostí a troufám si říci, že je to I vidět.

Kejky: Osobně jsem byla u tebe v ateliéru a máš to tam fakt překrásný, takže tuším, že inspiraci si bereš hodně tam. Ale je něco, co ti vždycky zaručeně přinese nápady? Místo, hudba, lidi?

Peťa: Inspiraci hledám a nacházím všude, v přírodě, knihách, v hudbě, na internetu, ale hlavně sleduji trendy v zahraničí. Nápady mi vždy přinese hlavně návštěva lesa, louky či zahrady.

Kejky: Jaká zakázka tě doposud bavila nejvíc?

Peťa: Každá zakázka mě baví, líbí se mi rozmanitost, jinakost a jak opravdu každý člověk má svůj vkus a požadavek. Líbí se mi, že každá kytice či aranže je jiná, žadná kytice nebude nikdy stejná.

Kejky: Tvoje kytičky jsou jedinečné, máš svůj styl. Držíš si ho vždycky?

Peťa: Myslím si, že mám svůj určitý styl. Zakládám si na jednoduchosti, čerstvosti květin, rozmanitosti a užití sezónních květin.

Kejky: Hlavní produkt je u tebe asi vázaná květina, ale ty umíš například i nádherné věnce. Co všechno s kytičkama vytváříš?

Peťa: Z květin vytváříme úplně vše, fantazii mezi neklademe :-), od kytic, věnců, aranží, velkých prostorových dekorací, přes velmi oblíbené květinové krabičky, vysazované květináče a truhlíky, po různé akce, jako svatby, festivaly, eventy, plesy, narozeniny atd. Děláme I dekorace exteriérů a interiérů, dovážku květin na recepce, do obchodů, hotelů či domácností.

Květiny děláme s radostí a láskou a zakládáme si na profesionálních službách.